Finská rovnováha v éře AI: Zápisky z helsinského Erasmu

Letošní charakter parného léta se mi zdál poněkud nešťastným, a tak jsem využila příležitost, sbalila kufry a zatímco se Česko v srpnu proměnilo v rozpálenou pánev a člověk přemýšlel, kam by se před neúprosným žhavým sluncem schoval, já jsem vyrazila do Helsinek. Oficiálně na Erasmus, konkrétně na kurz AI and the 6Cs for Future-Ready Teaching, od 10. do 15. srpna 2026. Neoficiálně za chladnějším vzduchem, novými nápady a možná i trochou té pověstné finské rovnováhy. 

Finsko jsem si vybrala záměrně, protože finský vzdělávací systém je celosvětově uznávaný a dlouhodobě dosahuje skvělých výsledků. Jeho úspěch stojí na sociálnědemokratické filozofii rovných příležitostí a maximální decentralizaci. 

Hlavní principy systému jsou absolutní rovnost a bezplatnost (vzdělávání je zdarma na všech stupních, včetně učebnic, pomůcek a školního stravování), kultura důvěry místo kontroly, vysoká autonomie (učitelé mají obrovskou svobodu v tom, jaké metody výuky zvolí a jak si upraví rámcové osnovy), prestiž učitelského povolání (na pedagogické fakulty se dostává jen zlomek nejlepších uchazečů, standardem pro plnou kvalifikaci je magisterský titul), podpora žáků a žádné slepé uličky (systém je navržen tak, aby se student mohl kdykoli v průběhu života navázat na další studium a změnit svůj obor). 

Helsinky mě přivítaly počasím, při kterém se člověk rozhodně nezpotil, a to ani při přemýšlení. A že jsme měli o čem přemýšlet – o umělé inteligenci, budoucnosti vzdělávání a šesti klíčových kompetencích. Zatímco AI slibovala, že nám usnadní práci, my učitelé jsme se snažili přijít na to, jak ji zapojit do výuky tak, aby jednou neučila ona za nás. 

Mezi diskusemi o budoucnosti školství jsem objevovala i finskou současnost, kulturu, společnost a vše, co je pro tento severský stát typické: kahvi (tak trochu jinou kávu), saunu (s ochlazením přímo v moři) a sisu – ono těžko přeložitelné finské odhodlání, díky kterému člověk zvládne snad všechno, i když už jeho mozek nenápadně hlásí: „Potřebuji restart.“ 

Samozřejmě jsem také ochutnala velmi specifické a zajímavě chutnající finské speciality, třeba salmiakki, tedy lékořicovou pochoutku, která rozhodně dokáže prověřit chuťové buňky. A samozřejmě nechyběl korvapuusti, sladký skořicový šnek, který se stal velmi přesvědčivým argumentem pro finskou gastronomii. 

Doma mezitím nejspíš tál asfalt, zatímco já jsem v Helsinkách chladila hlavu a zahřívala mozkové závity. Odjela jsem sice načerpat inspiraci pro budoucí výuku, ale vrátila jsem se s novými nápady, přáteli, několika finskými slovíčky a možná i větší chutí učit se. 

A co že jsem si tedy z Erasmu odvezla? Že budoucnost vzdělávání nebude stát jen na umělé inteligenci, ale hlavně na lidech, jejich kreativitě, spolupráci a schopnosti kriticky myslet. A také na tom, že někdy je nejlepší profesní rozvoj kombinací dobrého kurzu, šálku kahvi, správně načasované sauny a partie dobrých přátel. 

A kdyby se mě někdo zeptal, co mi Finsko a Helsinky daly nejvíc, odpověděla bych, že nové pohledy na vzdělávání, mezinárodní inspiraci a důkaz, že i učitel může v srpnu odjet se učit a užít si to. 

Zároveň jsem na vlastní kůži zjistila,  

že sob na dopravní značce není jen atrakce pro turisty,  

že sobí maso je běžná součást jídelníčku,  

že Mumínci skutečně existují (zavzpomínala jsem nostalgicky na své dětství),  

že minimalismus je někdy to nejvíc,  

že zimní sporty se dají provozovat i v létě,  

že Joulupukki je Santa Claus (i když by ho v tom slově nenašel ani při polární záři),  

že ruisleipä (tradiční tmavý žitný chléb) je skutečně hutný a nakyslý,  

že jezera, lesy a půlnoční slunce jsou neopakovatelným a nepřenosným zážitkem,  

že značka Marimekko je neuvěřitelně populární a drahá,  

že Fiskars není pouze značka zahradního nářadí a ostrých nožů, ale i neuvěřitelně malebná vesnička, která rozhodně stojí za návštěvu,  

že naučit se finsky je pořádný oříšek,  

že finská vodka chutná úplně jinak než ta v Čechách,  

a že Finsko rozhodně stojí za návštěvu pro všechny, kteří milují ticho, klid, osobní prostor, rozsáhlé lesy, průzračná jezera, sběr lesních plodů a období, kdy slunce v létě nezapadá. 

Kiitos, Helsinki! Děkuji, Helsinky. A příště si od milé AI nechám najít kurz, který bude probíhat během české zimy. 

"Kysyvä ei tieltä eksy." 

Mgr. Milena Čejková